1. Hor
1. Hor, u, m. hora, Berg, Höhe, Anhöhe. Odtud horem. Vz Horem., Shora' lepší než pozdější: se zhora. Jg. — Pozn. Hor, a jest mužský vedlejší tvar ženského Hora, Co do masc, srv. shora, poshoru, horem. Ve sloven- štině užívá se akkus. hor na otázku kam? = hore. Tak som hor skočila, ako by ne- spala. Koll. Zpiev. I. 261. A za každým hor se pomikoval. Pov. 146. Prk. v Listech filolog. a paedag. II. 227 a v Studii o dativě §. 6. (Progr. gymn. příbramského, 1876. )